Rozhovor s Otou Horákem

Oťasi, patříš mezi ty, kteří stáli u zrodu akce Streetball Mania (SBM). Jak na její začátky vzpomínáš?
Vzpomínám. Hlavně když to vyprávím synovi a oba se u toho smějeme.

Na startu této akce jsi pomáhal s natíráním košů, stavěním kurtů, lajnováním a dalšími věcmi. Máš i nějaké zajímavé historky s těmito počátky spojené?
Prostě to byla naše práce, proto jsme si říkali „Dělníci“. Nejdříve rozcvička se štětkou a pak hurá na turnaj.

V prvních třech letech SBM (1996-1998) jste navíc se svými spoluhráči celou akci vyhráli. Bylo hodně náročné zvládnout organizaci a ještě pak naskočit do zápasů?
Byli jsme mladí a řídili se heslem: „Co nás nezabije, to nás posílí“.

Dá se říct, že je pro Tebe SBM srdeční záležitostí?
V mládí to srdeční záležitost byla, dnes se již více věnuji jiným sportům. Jediné, v co doufám, je, že si to jednou zahraje i můj syn, který je dnes v děčínské baskeťácké přípravce.

Chodíš se na SBM pravidelně dívat?
Málokdy. Většinou se nám termín kryje s dovolenou. (usměje se)

Při 15. ročníku této akce jsi nastoupil v exhibici. Jak to pro Tebe bylo, především fyzicky, náročné?
Exhibice je pro diváky, nejde o vítězství, takže tolik dřiny není potřeba.

Pro letošní ročník je připravena i kategorie veteránů nad 38 let. Chystáš se tedy letos hrát?
Ano, již jsme se domluvili. Naše ambice jsou vysoké. Opět zvítězíme. (úsměv)