... a tuhle znáte? (3. díl)

SBM: Jani, tak klasická otázka na začátek našeho interview. Pověz nám, co pro Tebe znamená basket, co už máš za sebou a co pěkného jsi prožila?

Janča: Baket je můj život, začala jsem v 6 letech na jedné z břevnovských základních škol, kam si nás vybral ještě s jedním spolužákem místní učitel tělocviku. Po roce jsem osudově přešla na Aritmu, do budoucího týmu hvězd a reprezentantek (úsměv) pod trenéra Jiřího Kunce. Mými spoluhráčkami byly např. Míša Pavlíčková (nyní Ferančíková), Martina Pechová, Blanka Pišnová (nyní Petrovická), Jana Čiperová, Gabča Mrázová, Zuzka Stoklasová a další holky, s kterými jsme v dorostenkách vyhrávaly, co se dalo. Velice si vážím své účasti v reprezentaci jako kadetka a juniorka. V roce 2004 jsme v Bulharsku obsadily tehdy sice až 8. místo, ale pro mě to byl vrchol a skvělá zkušenost. Pak následoval postup Aritmy do nejvyšší ženské soutěže a tak jsem v 17 letech byla postaršená a začala s basketem profesionálně. Aritmu odkoupili časem Libochovice, kde bylo rodinné zázemí a dobrá parta. Hrála jsem první i druhou ligu
zároveň a užívala si hezké roky.

SBM: Víme o Tobě, že jsi také hrála za USK... To trvalo jak dlouho?

Janča: Ano, je to tak, na nabídku USK jsem nedokázala říct ne a přešla na jednu sezonu k trenérovi Soukupovi. Opět skvělá parta, jiný přístup k tréninkům a zázemí v profesionálním týmu po boku Blahuškové, Bortelové, Machové a dalších budoucích hvězd (úsměv).

SBM: Co bylo dál?

Janča: Poté jsem hrála na Spartě za BK Karlovy Vary, což bylo vlastně USK „B“. Pod trenérem Petrovickým jsem pocítila týmového
ducha a zase skvělou partu holek.

SBM: Doba se nám krapet změnila a Ty jsi pořád mladá kočka, ale jak jsi to tenkrát brala, že jsi profík?

Janča: Vždy jsem brala basket více jako koníčka než jako zaměstnání a tehdejší poměry byly úplně jiné, než mají hráčky nejvyšší soutěže nyní. Pokud jste nehrály mezi prvními třemi týmy, podmínky byly neprofesionální, i když se všichni snažili, jak mohli. Už mi ten poloprofesionální přístup k hráčkám začal vadit, a tak jsem chtěla s basketem úplně skončit. Osud se mnou měl ale jiné plány, a tak jsem díky Helče Šafaříkové odjela hrát sezonu do Švédska. Byla to skvělá zkušenost a všem hráčkám doporučuji do zahraničí odjet a nebát se toho. 

SBM: Švédsko, supr! Severské země! Jaký byl návrat?

Janča: Po návratu do Čech jsem přešla do Sparty pod pana Fejka a v půli sezony jsem to šla zkusit ještě do Polkowic, ale nakonec jsem se vrátila do Čech a když se do nejvyšší soutěže dostala Slovanka, tak jsem si řekla, že je to další výzva, jak můžu mladší hráčky něco naučit a přešla na dvě sezony tam. Už jsem ale měla i jiné zájmy, novou zajímavou práci, a tak jsem úplně na pár let s basketem skončila.

SBM: Skončila? To ale nemělo určitě dlouhého trvání...

Janča: Na oslavě 50. výročí SK Aritma jsem dostala jako čerstvá maminka nabídku na hraní v tehdy druhé lize a velice ráda jsem ji přijala. Basket mi chyběl, holky i vedení nás báječně přijalo - opět skvělá parta, příjemné zázemí a diváci, kteří mi už trošku chyběli. Z časových důvodů už na Aritmě nehraji, ale v kontaktu jsme a člověk nikdy neví (smích).

SBM: Když už ses decentně zmínila o zajímavé práci, pověz nám, čím se zabýváš...

Janča: Pobyt ve Švédsku mě doslova změnil. Rok bez rodičů, přátel, koncertů a mých oblíbených pozápasových pařeb, s lidmi, kteří nerozuměli mému humoru. Bojovala jsem s mojí tehdy blbou angličtinou a  jinými požadavky na trénink i přístupem k zápasům. Švédi jsou hodně uzavření a nedávají moc najevo, co cítí. Takže jsem si já, která měla v Čechách vždy spoustu přátel, za celou dobu nenašla nikoho, kdo by se se mnou chtěl přátelit a někam mě vytáhnout. Jako cizinka jsem bojovala o pozici s místními mladými holkami, které si myslely, že se mnou musí soupeřit. Ale uvědomila jsem si tam, kdo jsem, co chci v životě dělat a že mým posláním je pomáhat lidem. Proto po návratu ze Švédska během sezony na Spartě jsem začala spolupracovat s Jedličkovým ústavem - Střediskem asistence, které pomáhá mladým lidem na vozíku. Začala jsem jako dobrovolník a pak jako placený asistent a pracovní konzultant. Chytlo mě to, i když to bylo hodně fyzicky i psychicky náročné pracovat dohromady s basketem, ale věděla jsem, že pokud nebudu dělat k basketu něco smysluplného, bude mi v životě něco chybět.

SBM: Jani, víme, že jsi založila občanské sdružení. Pověz nám o tom něco!

Janča: Jelikož jsem v životě vždy chtěla dělat věci po svém a jinak, v roce 2002 jsem založila s kamarádkou občanské sdružení Vlastní cestou, které vzniklo na podnět pár „odlišných“ svodomyslných vozíčkářů. Sdružení podporuje aktivní mladé lidi pohybující se na vozíku v jejich aktivitách. Hlavním cílem sdružení je vyhledávat nové osobní asistenty a dobrovolníky k těmto lidem a pomáhat jim s doprovody do školy, zaměstnání i na volný čas. 

SBM: To je fantastické, co děláš pro lidi, moc Ti fandíme. Co kdyby náhodou se v řadách streetballových hráčů našel někdo, kdo by chtěl přiložit ruku k dílu?

Janča: Zájemce proškolíme a dáme mu odbornou podporu. Dále pořádáme různé osvětové a benefiční akce, se kterými nám pomáhají i holky z reprezentace. Dlouholetou podporovatelkou sdružení jsou Jana Veselá, Markéta Bednářová i Veronika Bortelová a sdružení finančně podporují již dva roky hráčky USK, pro které jsme uspořádali i teambuildingovou celodenní akci, kterou jste mohli shlédnout v televizní Basketmánii. Pokud by jste měl někdo zájem o stálejší brigádu, či měl občas trochu volného času, který by jste chtěli věnovat někomu jinému zdarma jako dobrovolník (třeba zajít s naším klientem na fesťák nebo do kina), nabízíme profesionální zaškolení s vozíkem a můžete se do toho pustit. (úsměv)

SBM: Nějaké webovky, kde je možné získat další informace máte?

Janča: Určitě! Více informací najdete na www.vlastnicestou.cz a nebo nejlíp zavolejte rovnou mě (číslo najdete na webovkách). Potřebujeme pomoc i s grafikou a tiskem letáčků,s administrativou, během osvětových a benefičních akcích. Staňte se přáteli "Vlastní cestou" na facebooku a budete dostávat bližší informace. Oceníme každou pomoc, případně i finanční dar.

SBM: Dobře, díky moc. Jsme Streetball manie, tak zaměřme naši pozornost na streetball. Hraješ už dlouho Pražskou streetballovou ligu,
jak vznikla tahle myšlenka zúčastnit se?

Janča: Už ani nevím, kde jsem se dozvěděla o Pražské streetballové lize, ale asi na jednom ze streetballových turnajů na Černém Mostě, které jsem hrávala tehdá s týmem Gábiny Jandové. Název jsme vymyslely společně s holkama - Flyers je týmem složeným z hráček, které kdy někdy hrály za Aritmu. Vyhovuje mi, že se na streetu už tolik neběhá, silový způsob hry mi vyhovuje a nejvíc mě na tom asi baví střelba za tři a že můžu i rozehrávat. Pro mě je největší radostí dobrá příhra, ze které padne koš, a u vyrovnaných zápasů chytrá taktika, což pravidla streetu hezky umožňují. Musím říct, že je soutěž víc a víc náročná, konkurence sílí a každý se nás snaží porazit a hraje proti nám na 100%. V posledních ročnících jsme víc a víc složený tým ze samých pivotmenek, což má své výhody i nevýhody. Jsem pyšná, že jsme až na první rok vždy tuto prestižní soutěž pokaždé vyhrály a máme i úspěchy v individuálních soutěžích, hlavně díky Terce Vorlové. Chci tímto poděkovat všem hráčkám, které kdy v týmu Flyers hrály a dovoluji si Vás pozvat na letošní podkošové bitvy. Přijďte nás podpořit!!!

SBM: No jo, PSLko, to je naše. Jak Tě v tomhle směru podporuje Tvá rodina?

Janča: Celé mé dětství jsem měla podporu zejména v mé mamce, teď mě podporuje moje nová rodinka - můj přítel Radim, který si občas chodí zatrénovat na Aritmu a hrál také streetballovou ligu, a moje dcera Elen, která je doslova odkojená na hřišti a podporuje mě vlastně už od narození. Věřím, že jednou bude také úspěšná, uvidíme jaký sport ji osloví a jaký si nakonec vybere. Určitě mi přijdou s Radimem opět na Strahov fandit. Elenka je takovým roztomilým maskotem a zpestřením všech těch tet mezi zápasy. (smích)

SBM: To Ti musíme dát za pravdu. Co Ty jsi vlastně vystudovala, Jani?

Janča: To, že jsem se nahlásila na FTVS, obor „Tělesná a pracovní výchova lidí se zdravotním postižením“, je zásluha zejména Veroniky Bortelové a Markéty Bednářové. Nikdy by mě nenapadlo jít studovat, jsem spíš praktik než teoretik, jenže holky za mnou jednou přišly o potvrzení praxe k přijímačkám a řekly, že když v tom oboru pracuju, tak ať to zkusím s nimi, že mi pomůžou s přípravou. Vzaly nás všechny a tak mě chuděry musely podporovat několik let. Nyní pokračuji v dálkovém magisterském studiu v novém oboru „Tělesná výchova osob se specifickými potřebami“, které studuji při zaměstnání. ly o potvrzen

SBM: Vlastní cestou, do toho streetball, rodinka, kupa přátel... To ještě není všechno?

Janča: Vlastně není. Kromě sdružení Vlastní cestou mám i druhou práci, nyní již externě propaguji evropský program Mládež v akci mladým lidem od 16 do 30 let. Je to úžasný grantový program EU na podporu neformálního vzdělávání mladých lidí a zajímavým podprogramem je Evropská dobrovolná služba, která umožňuje mladým lidem od 18 do 30 let vyjet bez finančních prostředků na 2 až 12 měsíců do zahraničí pracovat jako dobrovolník. Dobrovolníkovi je hrazeno ubytování, strava, jazykový kurz té země, cestov země, cestování, školení a pracuje 6 hodin denně v neziskové organizaci, kterou si vybere dle tématu z databáze. Ráda vysvětlím a poradím jak na to. Více informací na www.mladezvakci.cz.

SBM: Jsi obdivuhodná. Prozdraď nám o Tobě něco, co by někdo nemusel vědět...

Janča: Na streetu miluju vyrovnané zápasy s kvalitním soupeřem a chci je vždy vyhrát. Pokud prohrajeme hloupou chybou, jsem rudá vzteky. (smích) Ráda podporuji různé úžasné lidi v jejich snech a plánech, když si řeknou. (úsměv). Mám za sebou 4. stupeň kurzu andělského reiki a během roku si dělám kurz koučingu, což jsou činnosti, které mě moc baví a jsou dost efektivní. No a aktuální novinkou je, že jsem začala dovážet a prodávat prodloužené džíny pro holky (délka 36 a různé šířky). Hádejte proč?! (smích) Určitě jich dostatek dovezu na Strahov, tak se těšte. (smích) Hráčkám streetballu dám samozřejmě nějakou slevu.

SBM: Slovo závěrem?

Janča: Díky moc za rozhovor, za skvělou partu báječných lidí kolem streetu a přeji všem hodně sportovních úspěchů bez zranění. 

Vaše Janča Draslarová

SBM: To my samozřejmě děkujeme Tobě a drž se ve všem, co ráda děláš, jde Ti to skvěle.

Foto: archiv JD a dále děkujeme za použití Patriku Nguyenovi