Moscow Open 2010 - jak se bojovalo o medaile
AL CAPONE VE FINÁLE SLAM DUNKU
Pojďme se nejdříve podívat na vystoupení posledního Čecha v Moskvě. Finálové soutěži ve smečování přecházely osmifinálové a semifinálové zápasy (o nich níže) a pak kolem 18:00 hod moskevského času začalo finále Slam Dunk Contestu. V porotě zasedli kromě ruských hráčů a trenérů basketbalových klubů i místní politici a nutno dodat, že hned o začátku známkami nešetřili. Čtyřky a pětky létaly vzduchem. Al Capone první kolo zvládlo a v systému kdy v každém kole byl vyřazen nejslabší smečař toho kola, postupoval úspěšně dále. Trochu namále měl pouze ve třetím kole kdy k údivu diváků i hráčů UsurPátors High 5 sundal boty a smečoval v ponožkách. To se nesetkalo s velkým ohlasem u poroty a s „Capounem“ to vypadalo bledě. Pak ale přišel druhý pokus a kompletní série pětek. Plný počet bodů a jasný postup do dalšího kola.
Al Caponova cesta se zastavila mezi 4mi nejlepšími smečaři turnaje. Do té doby se předváděli především technické smeče nebo se skákalo přes jednoho člověka. Jenže jak šlo do tuhého přidali i někteří smečaři na riziku a postavili si pod koš hned tři hráče najednou. Lidé ocenili dramatičnost každé takové smeče, stejně jako porota a Al Capone se tak musel poroučet těsně pod pomyslnými stupni vítězů. Díky němu byly české barvy vidět ve finále hodně vysoko. Vítězem se stal ruský smečar, který přeskočil 3 hráče stojící v řadě a ve finále pak smečoval přes Al Caponeho s tím, že míč při tom ještě dával pod nohou (ale nad Al Caponem)!!!
ČTVRTFINÁLE
Čtvrtfinále začalo v sobotu krátce po obědě. Utkali se: Srbsko vs. Estonsko, Ukrajina vs. Rumunsko, Rusko vs. Bělorusko, Itálie vs. Slovensko. Obě první utkání přinesli překvapivé výsledky. Srbové by po vyřazení Lotyšska (první tým po kvalifikaci) pasování z pozice „lucky loserů“ do role favorita proti Estoncům. Ti ovšem dokázaly s velkým přehledem Srby přehrát a ani některé teatrální výstupy trenéra a vedoucího týmu nepomohly Srbům k dalšímu postupu. Druhým překvapením byl postup Rumunů. Ti vyřadili loňské šampiony Ukrajinu, která nastupovala v podobné sestavě jako loni. Rumuni ale měly ve svém týmu Angela Santana Castillu a to bylo v tomto utkání rozhodující. Další dvě utkání dopadly podle očekávání. Utkání Ruska s Běloruskem nabídla souboj dvou dominantních pivotů turnaje Alekseye Zorina (209 cm/111kg) s Alexandrem Kulem (214 cm/ 120 kg). Ruský tým měl ale větší sílu a jistotu na perimetru. V druhém utkání sice Slováci několik prvních minut vedly, ale Italové pak prokázaly svoje zkušenosti a kvalitu a utkání otočili ve svůj prospěch. Není se čemu divit, když v jejich týmu nastupoval např. účastník finále Euroligy, nebo dva hráči italské Série A.
SEMIFINÁLE
Hned po skončení čtvrtfinálových následovaly semifinálové bitvy. A obě dvě utkání nabídli zajímavou podívanou. Rusko nezaváhalo ani v tomto utkání a poradilo si s italskými ostrostřelci. Uvolněná hra Italů, dělala v úvodu Rusům problémy a Italové v první fázi utkání vedli. To se nelíbilo jak publiku tak ruskému trenérovi. Po time outu došlo k vystřídání a na hřiště přišel mladý Pavel Gromyko, který v předchozích utkání nenastupoval příliš často. Na utkání s Italy si ale schoval to nejlepší. 4 trojky ze čtyř pokusů daly ruskému týmu vedení (a klid) a hlavně díky Gromykovi tak ruský tým postoupil do finále. V druhém utkání se potkalo Rumusnko s Estonskem. Estonci byli už v tuto chvíli vnímání jako překvapení vyřazovacích bojů a trochu se očekávala že Santana se svou bandou zastaví jejich další postup. Estonci ale připravili plným tribunám další překvapení a svou rychlou hrou založenou především na skvělé kontrole míče od rozehrávače Janno Villupa zklamali Santanu, Saperu, Vacarescua a Burtea.
O TŘETÍ MÍSTO
Největší drama nabídlo utkání o 3. místo - Itáli vs Rumunsko. Rumuni po slabším výkonu proti Estoncům znovu zařadil vyšší rychlostní stupeň a i jeho spoluhráči se spolu s ním chytli, když v prvních minutách válcovali bez zájmu hrající Italy. Obrat začal až po time outu ve třetí minutě. To už Italové ztráceli 5 bodů a Santana bavil diváky i tím, že si po sobě sám vytíral palubovku se zapůjčenou kšiltovkou a koštětem. Italové se bod po bodu přibližovali a v posledních 30ti vteřinách už ztráceli jen jediný bod. Rumuni měly míč a museli zakončovat nejpozději 5 vteřin před koncem utkání. Nepřesnou střelu si dokázali doskočit, ale tak, že Vacarescu zachraňoval míč ve hře skokem do autu. Jeho lob doprostřed hřiště získal pod kontrolu nejlepší střelec italů – Gallazzi a poslední 4 vteřiny využil naprosto dokonale. Po dopadu na zem si jednou bouchnul míčem o zem, posunule se dva metry od koše za tříbodovou čáru a přes dobíhajícího rumunského obránce z lehkého odskoku vyslal střelu za 3 resp. 2 body. Buzzer beater jak z dokumentu o MJovi a obrovský radost pro Italy. I obecenstvo do té doby fandící Rumunům ocenilo takovou koncovku hlasitým potleskem.
FINÁLE
Poslední utkání co zbývalo odehrát bylo samotné Finále Moscow Open 2010. Rusko vs. Estonsko. Estonci byli i přes svůj postup do finále bráni za velké outsidery tohoto utkání a to především proto, že neměli adekvátní match up k Zorinovi. Estonskému Andre Parnovi přeci jen chybělo 9 cm a nějaká ta kila. Rusové tak od začátku tlačili vše pod koš a jejich taktika slavila úspěch Zorin skóroval a nebo střílel trestné hody. Ty byly jeho slabší stránkou a Estonci se tak díky častému faulování drželi v utkání. I přes několik neproměněných TH si ruský tým vybudoval 4 bodový náskok. Pak ale přišlo několik estonských minut. V krátkém sledu vyslali Villup a Erm několik dalekonosných střel a rusové začali být hodně nervózní. Estonci totiž stříleli opravdu z dálky a přes obranu. Když pak Villup velice chytře využil vytažené obrany rusů ke vniku pod koš bylo skóre opět vyrovnané. Navíc v ruském týmu musel střídat značně vyčerpaný Zorin. Jeho střídání však bylo to nejlepší co ruský tým potkalo. Gromyko hned po svém nástupu na hřiště zakončil dva následující útoky úspěšnými tříbodovými střelami. Když pak přidal And 1 po střele ze střední vzdálenosti vrátil rusům nejen vedení ale definitivně i víru ve vítězství. V závěrečné minutě pak Michail Gunter s Ilyou Aleksandrovem kontrolovali vedení ruského týmu a Estoncům už další návrat nepovolili. Výsledek znamenal vítězství a obrovskou radost pro ruský tým a fanoušky. Ani Estonci však nějak nesmutnili. Zaznamenali totiž historický úspěch v podobě stříbrného umístění na mistrovství světa ve Streetballu.
Po předání pohárů vítězům a předání ceny MVP celého turnaje – Ilya Aleksandrov, následovalo oficiální poděkování a ukončení turnaje. To ovšem nebylo od ruských organizátorů vše. Následovala After Party a stejně jako turnaj samotný i After Party měla svoji kvalitu….
FOTOGALERIE - vedlejší tribuna, vítěz ve smečování, Bělorusko vs. Rusko (Zorbin 4 vs Kul 4 ), Santana (č. 4), Picknick ve sportovním parku Luzhniki před odletem, El Estudiante s vlajkou Spartaku, únava po náročném moskevském turnaji, tým ČR před odletem do Moskvy a po návratu z Moskvy
.... a jak hodnotit Moscow Open 2010. Z pohledu českých barev můžeme hovořit o splnění "základního cíle". Osmifinále jsme hráli, ve třech utkáních jsme bojovali o postup do dalšího kola. Odehráli jsme výborná utkání proti Rusům, Estonce jsme měly " na lopatě" (ale vyhořeli jsme na TH), proti Litevcům jsem otočili prohrané utkání - měly jsme tak úseky, kdy jsem dokázaly víc něž soupeřit se světovou špičkou. Na druhou stranu jsme díru do světa neudělali. Moskevský turnaj ukázal jak se streetball za poslední roky posunul dopředu. Nejen samotná hra, taktika, kvalita hráčů, ale i organizace turnaje, zájem diváků, médií, politiků to vše dělalo z Moscow Open 2010 výjimečnou akci. Při turnajích jako je ten moskevský už úspěch není jen o vůli a štěstí ale je hlavně o kvalitě, zkušenostech z těžkých zápasů a turnajů, znovu kvalitě a znovu zkušenostech. České týmy mohou na světové úrovni ve streetbalu soupeřit, ale pokud chtějí dosáhnout na nějaký větší úspěch, budou se muset vydat častěji za hranice a nasbírat zkušenosti v konfrontaci s těmi nejlepšími z jiných evropských zemí.
autor:Big Daddy































